A tak od Čechů a Slováků žijících v Gloucesteru (a zřejmě i jinde ve Spojeném království) můžete slyšet například tyto výrazy:

• mám appointment = jsem objednaný (u lékaře, v nemocnici, na úřadě apod.), mám schůzku (zpravidla oficiální, kterou nebývá radno rušit)
• můj landlord = člověk, který mi pronajímá dům nebo byt
• jsem busy = mám moc práce. Tady je zajímavý hlavně pravopis, protože v češtině přece píšeme to, co slyšíme, ne? V sms zprávě se tedy běžně můžete setkat s tvarem „bizi“
• zabookovat = tomu asi rozumíme, bookuje (případně bukuje) neboli objednává se například appointment
• džípí = záhadná zkratka GP znamená „general practitioner“, neboli praktický lékař. Já ovšem jméno svého lékaře neznám – jsem zaregistrovaná v „(medical) practice“ (něco jako česká poliklinika), kde je ordinací spousta a pacienta se ujme ta, která má zrovna čas. Takže když říkáme, že jdeme k GP, myslíme tím obvykle celou budovu, kde se nahlásíme na recepci (samozřejmě nejlépe se „zabukovaným apointmentem“) a počkáme, až si nás nějaký zdravotník vyzvedne

Co říkáte, nehodilo by se vám někdy, když nevíte, kde vám hlava stojí, abyste mohli prostě krátce říct „jsem busy“? Ačkoliv „mám toho moc“ nebo „nevím, co dřív“ není o tolik delší a zní taky dobře.

To samozřejmě neznamená, že angličtina má navrch, co se týče vyjadřovacích možností. Naopak existují české výrazy, které vystihnou určitou myšlenku se stručností, o jaké si Angličané můžou nechat zdát. Ale o tom zase někdy jindy…