Jak je angličtina rozšířená v Thajsku?

Thajština je opravdu složitý jazyk. Thajské písmo má něco přes 60 znaků. Jedná se navíc o tónový jazyk. Pokud tedy vyslovíte správně všechny souhlásky a samohlásky, zdaleka nemáte vyhráno. Použijete-li u slova špatný tón, může se tím úplně změnit význam věty. Naše jazykové znalosti thajštiny skončily u základů. Naučili jsme se pozdrav – สวัสดีครับ – Sawadee krap (když zdraví muž) nebo สวัสดีค่ะ Sawadee ká (když zdraví žena), poděkování a další jednoduché fráze. A jak jsme se domluvili s Thajci anglicky?

Podle Wikipedie (List of countries by English-speaking population) mluví anglicky 27% Thajců. To není zrovna moc vysoké číslo. V Česku pro srovnání umí používat angličtinu 51% populace. Toto číslo navíc zahrnuje i lidi, kteří nemluví anglicky plynně, ale umí používat jen základy jazyka.

Záleží jakou část Thajska chcete navštívit

V praxi je ale situace lepší, než by se mohlo zdát podle statistiky. Statistika totiž zahrnuje data z celého Thajska. V turistických destinacích a ve větších městech se anglicky domluvíte docela slušně. Pokud někdo anglicky náhodou nemluví, má často po ruce někoho, kdo se domluví. V Bangkoku, Pattaye a na Krabi jsme angličtinu mohli použít skoro ve všech obchodech a resortech. Na druhou stranu nečekejte, že anglicky bude mluvit policie nebo úředníci. Také jsme narazili, když jsme se chtěli na něco zeptat pracovníků na letišti nebo v dopravě.

S angličtinou moc nepočítejte na méně turistických místech. My jsme navštívili i střední Thajsko (okolo Sukhothai, Taku a Mae Sotu). Tam jsme většinou museli přejít k „mezinárodnímu znakovému jazyku“ a domlouvat se nohama rukama :-). Thajci jsou v tom naštěstí chápaví a snaží se, i když nerozumí. Problém může být i ve food courtech – to jsou jídelny, kde se velmi levně a dobře najíte. V Bangkoku měli všechna jídla s obrázkem a s anglickým názvem, v menších městech mají v jídelně někdy jen nápis thajským písmem. Pak trochu pomohl Google Translator. Překlad je ale hodně orientační.

Ať už chcete navštívit v Thajsku jakékoli místo, vždy platí, že uděláte místním radost, když se naučíte alespoň základní fráze thajsky.

Proč je pití čaje v Anglii tak rozšířené?

Pití čaje je úzce spojené s anglickým životem. Čaj začala do Anglie dovážet v 17. století East India Company a brzy zachutnal anglickému králi Charlesi II. Spolu se svou manželkou hodně přispěl k rozšíření pití čaje mezi anglickými aristokraty. Cena čaje byla v té době natolik vysoká, že si ho mohli vychutnávat jen lidé z nejbohatších vrstev. Až později ceny čaje klesly a tento nápoj se dostal i mezi obyčejné lidi. Stal se tak oblíbeným, že ho zde mají lidé radši než kávu, kakao a další nápoje.

Jak pít v Anglii čaj

Nejoblíbenější značky čaje v Anglii jsou PG Tips, Yorkshire, Twinings a Tetley. Yorkshire je v Anglii nejrozšířenější a má nejvýraznější chuť. Nutno přiznat, že anglické pytlíkové černé čaje jsou opravdu vynikající. V Čechách se těžko shání čaj podobné kvality.

Pokud vám Angličan blíže nespecifikuje jaký čaj chce, bude pravděpodobně očekávat černý čaj z pytlíku s trochou mléka. Podle webu statista.com pijí Angličané čaj s mlékem v 75% případů. Důležitá je také příprava čaje. Nikdy nepodávejte Angličanům čaj, v kterém se ještě louhuje čajový pytlík. Pravděpodobně nepochodíte ani s čajem s citrónem. Viz článek 4 věci, které je lepší Angličanům neříkat.

Tea v angličtině

Come round for your tea. Když nás poprvé takto pěkně pozval kamarád v Anglii na čaj, nestačili jsme se divit, jak široce se dá slovo tea v Anglii použít. Nejednalo se o žádné posezení u šálku čaje, ale o plnohodnotnou večeři neboli dinner. Dinner, který se servíruje v 5pm (nebo mezi pátou a šestou odpoledne), je mimochodem v Anglii hlavní jídlo dne. Oběd (lunch) je často jen sendvič nebo něco malého k zakousnutí. Češi by lunch nazvali spíš svačinkou.

Pochopitelně je tu ještě afternoon tea, typický čajový dýchánek o čtvrté nebo o páté, kde se podává čaj, scones, okurkové sendviče a tak dál, prostě jak to známe z Oscara Wilda. Na afternoon tea si můžete v Anglii zajít do kavárny, ale doma si normální lidi radši dají dřív večeři.

Když by vás chtěl Angličan pozvat večer opravdu jen na čaj, řekl by pravděpodobně něco jako „Come for a cuppa“ neboli „Přijď na šálek čaje„.

Anglické idiomy se slovem tea

Spill the tea

Ve slangové angličtině může „tea“ znamenat pomluvu. Když na vás někdo vyleje čaj – „spill the tea“ zůstanete pravděpodobně suší, ale vaše pověst rozhodně utrpí. Spill the tea znamená slangově šířit o někom drby. Nebo když se vás někdo zeptá „what’s your tea?“ nebo „what’s the tea?“ nechce slyšet: „I’m enjoing my Earl Gray“, ale chce slyšet šťavnaté detaily o něčem nebo o někom.

It’s not my cup of tea

Podobné rčení máme i v češtině. Někdy říkáme „to není můj šálek kávy“ a myslíme tím něco, o čem toho moc nevíme nebo se o to nezajímáme. V angličtině mají jen místo kávy čaj.

Not for all the tea in China.

Doslova „ani za všechen čaj v Číně“ v češtině říkáme spíš „ani za nic na světě„. Příklad ve větě: „I’d never eat the octopus for all the tea in China.“ neboli „Chobotnici bych nesnědl za nic na světě„.

Storm in a Teacup

Doslovný překlad je zde „bouře v šálku čaje„. Nemluvíme tu ale o miniaturní anomálii počasí v kuchyni, ale o tom, že někdo něco zveličuje. V češtině bychom našli podobné rčení „dělat z komára velblouda„. Ve větě bychom tuto frázi mohli použít „This problem is nothing but a storm in a teacup“. Tato fráze znamená: Tenhle problém je přehnaný.

It’s a Tea Party

Tea party může znamenat doslova posezení u čaje, ale také to v přeneseném významu znamená, že je nějaký úkol lehký. Možná trochu známější je podobná fráze „piece of cake„, což doslova znamená „kus dortu„. Ve větě bychom mohli říct „This homework was pretty much a tea party.“ což bychom přeložili jako „Ten domácí úkol byl brnkačka„.

Další fráze ohledně čaje

Cuppa

Takto prosím Britové občas zkracují „cup of tea“, neboli šálek čaje.

Builder’s tea

Když se někdo zmíní o tom, že chce builder’s tea, má na mysli silný čaj s mlékem a s cukrem.

Put The Kettle On

Znamená postavit vodu na čaj (nebo i na kávu).

Níže najdete video s epizodou ze seriálu Anglophenie věnovanou přípravě čaje.

Co Angličanům neříkat ani v legraci

1. „Tohle že je zima? To u nás…“

Ne náhodou začíná Kate Foxová první část své studie/knihy („Conversation Codes”) kapitolkou o Počasí. Protože tím se prostě každý rozhovor začíná a různí autoři se předhánějí v teoriích, proč je vlastně počasí pro Angličany tak důležité. Kate Foxová má teorii, že není. Podle ní je pro Angličany spíš důležité Mít se o čem bavit. A tak na počasí vždycky přijde řeč, prostě proto, že je to zavedený a pohodlný způsob, jak navázat rozhovor. 

Což ovšem neznamená, že je Angličanům jejich počasí ukradené a že je jedno, co jim o něm řeknete. Vytahovat se s teplotami u nás doma („26 stupňů, to je přece krásné teplo, co byste dělali v pětatřiceti?”, „Jó, mínus dva, to je nepříjemné, ale v Česku jsme v zimě zvyklí i na mínus patnáct, představte si to”), jak jsem to dělávala ze začátku, není dobrý způsob, jak si získat sympatie. Sice tu mají celý rok v podstatě jaro nebo podzim, ale zato někdy se vystřídají všechna čtyři roční období v jeden den, a to už si zaslouží trochu té národní hrdosti, ne?

2. „Prosím vás, na co si stěžujete?“

Jeden z typicky anglických rituálů, které Kate Foxová v knize popisuje, je takzvaný „monday moan”. Zkuste v pondělí ráno přijít do práce a dřív nebo později od někoho uslyšíte vtipnou poznámku o tom, jak to takhle začátkem týdne všechno stojí za houby.

Což mě přivádí k mému dalšímu „kopanci”. Jednou v pondělí dopoledne jsem se sešla se skupinkou přátel a když došla řeč na povíkendovou mizérii, jemně jsem poukázala na komickou stránku věci: totiž že já jsem z nich jediná, kdo musí v pondělí brzo ráno vstávat do práce. Všichni ostatní už byli v důchodu. Přátelé to vzali sportovně (Angličané to ani jinak neumí), zasmáli se a s taktem sobě vlastním si „monday morning” tiše přidali na seznam slov, která přede mnou říkat nebudou. Od té doby vždycky, když jsem v pondělí dopoledne s nimi a v konverzaci nastane rozpačité ticho, připadám si jako barbar, který vzal dítěti oblíbenou hračku a před jeho očima ji rozdupal. 

3. „No, víte, ono je to tak…“

Vždycky jsem byla toho názoru, že jestli má někdo blízko k anglickému humoru, pak je to národ Járy Cimrmana. Ale buď jsem přecenila své schopnosti, nebo podcenila vliv, jaký na mě má východňárská kultura (která je v ironii asi tak na opačném konci spektra), zkrátka přistihla jsem se, že se snažím uvést na pravou míru něco, co nebylo myšleno vážně. Prostě jsem ten vtip totálně zničila a opravdu mi to bylo líto. Proč to někdy my cizinci neúmyslně děláme, se dozvíte v článku o anglickém humoru. (Článek už jsem napsala, ale má jeden zásadní nedostatek – není vůbec vtipný. Jakmile se mi podaří to napravit, přidám sem odkaz, nebojte.)

4. „Chcete do čaje citrón?“

„Co prosím?” Zkuste se Čecha, který nikdy neslyšel o anglickém způsobu pití čaje, zeptat, jestli si dá do čaje mléko, a bude z toho podobně perplex. Když jsme u toho čaje…názvosloví v češtině se od anglického taky liší. „Tea” je prostě klasický černý čaj, který standardně pijou snad všichni. Zmlsaní jedinci si poručí „Earl Grey”, ti, kdo mají rádi čaj extra silný, sáhnou po značce „Yorkshire” a někteří asi kupují i „green tea”, jinak by se tu v obchodech neprodával. Ale všechno ostatní (bylinkové a ovocné) už je „infusion”, nikoliv „tea”. Z čehož vyplývá, že zeptáte-li se Angličana, byť anglicky, jestli chce čaj jahodový nebo bylinkový, bude na vás jenom nechápavě zírat.

Víte o dalších podobných kulturních „špecích“? Podělte se v komentářích, budeme rádi.

A tak od Čechů a Slováků žijících v Gloucesteru (a zřejmě i jinde ve Spojeném království) můžete slyšet například tyto výrazy:

• mám appointment = jsem objednaný (u lékaře, v nemocnici, na úřadě apod.), mám schůzku (zpravidla oficiální, kterou nebývá radno rušit)
• můj landlord = člověk, který mi pronajímá dům nebo byt
• jsem busy = mám moc práce. Tady je zajímavý hlavně pravopis, protože v češtině přece píšeme to, co slyšíme, ne? V sms zprávě se tedy běžně můžete setkat s tvarem „bizi“
• zabookovat = tomu asi rozumíme, bookuje (případně bukuje) neboli objednává se například appointment
• džípí = záhadná zkratka GP znamená „general practitioner“, neboli praktický lékař. Já ovšem jméno svého lékaře neznám – jsem zaregistrovaná v „(medical) practice“ (něco jako česká poliklinika), kde je ordinací spousta a pacienta se ujme ta, která má zrovna čas. Takže když říkáme, že jdeme k GP, myslíme tím obvykle celou budovu, kde se nahlásíme na recepci (samozřejmě nejlépe se „zabukovaným apointmentem“) a počkáme, až si nás nějaký zdravotník vyzvedne

Co říkáte, nehodilo by se vám někdy, když nevíte, kde vám hlava stojí, abyste mohli prostě krátce říct „jsem busy“? Ačkoliv „mám toho moc“ nebo „nevím, co dřív“ není o tolik delší a zní taky dobře.

To samozřejmě neznamená, že angličtina má navrch, co se týče vyjadřovacích možností. Naopak existují české výrazy, které vystihnou určitou myšlenku se stručností, o jaké si Angličané můžou nechat zdát. Ale o tom zase někdy jindy…