Krátce a stručně, DBS check znamená, že si vás prověří Disclosure and Barring Service a vystaví vám certifikát, což je obdoba našeho výpisu z rejstříku trestů. Tak můžete prokázat, že jste neměli a nemáte problémy se zákonem. Pro potenciálního zaměstnavatele je to jakási záruka, že jste poctivý člověk, který by neublížil ani mouše, tedy přesně ten, koho potřebují. 

Existuje několik úrovní téhle kontroly, a to Basic, Standard a Enhanced DBS check. O Basic check si může zažádat kdokoliv sám za sebe, je to nejlevnější a nejdříve hotové, ale na spoustu pracovních pozic je to málo. O Standard nebo Enhanced check musí vaším jménem požádat zaměstnavatel, který vás chce přijmout.

Jaký DBS check (certifikát) potřebuje tlumočník?

Tlumočníci potřebují Enhanced DBS check. Proč? Hodně se tlumočí u lékaře, ve školách a na úřadech. Zákon vyžaduje, aby lidé, kteří se při výkonu povolání dostanou do kontaktu s dětmi nebo s „vulnerable adults“ (dospělí, kteří jsou nějak znevýhodnění nebo zranitelní), byli prověřeni důkladněji, proto „enhanced“. Aby se například nestávalo, že nějaký pedofil nastoupí jako učitel nebo údržbář do školy.

Až dosud to dává smysl, ale má to jeden háček. Jak už bylo řečeno, o Enhanced DBS check si nemůže člověk požádat sám, musí to udělat zaměstnavatel. Jenže tlumočník v Anglii většinou pracuje jako freelancer, na volné noze, a na jednotlivé zakázky si ho najímají agentury. Jak tedy může DBS certifikát získat? 

Zatím vím o dvou možnostech: Zaprvé, najít agenturu, která je ochotná „svým“ tlumočníkům prověrku objednat. Ne každá to dělá, ale některé ano. Zadruhé, získat certifikát v rámci jiné práce. V mém případě to byl part-time úklid ve škole. Obyčejná věc jako úklid, ale v jedné budově s dětmi nebo mládeží, znamená Enhanced DBS check.

Jak dlouho vám DBS certifikát vydrží? V podstatě závisí na zaměstnavateli, s jak starým certifikátem se spokojí, protože technicky vzato jsou informace v něm uvedené aktuální jen v okamžiku vydání. Na mém papírovém certifikátu je ale uvedena platnost 1 rok. A tak tlumočník, který bude certifikát potřebovat pořád, udělá nejlíp, když se do 30 dnů (od vydání) přihlásí online do Update Service, kde mu budou za poplatek certifikát každý rok automaticky prodlužovat. 

Kolik to stojí a jak dlouho to trvá?

Základní poplatek za Enhanced DBS check je stanovený státem na 38 liber. Zaplatíte ale víc, protože pokud žadatel (= zaměstnavatel/agentura) potřebuje prověřit méně než 100 lidí ročně, musí využít služeb tzv. „umbrella body“. To je společnost, která je u Disclosure and Barring Service registrovaná, postará se o veškerou administrativu a pochopitelně si za to také něco naúčtuje. „Zákazníka“, tedy toho, kdo certifikát potřebuje, to nakonec může přijít na částku kdekoli v rozmezí 50 až 85 liber.

Poplatek za automatickou aktualizaci (Update Service) je naproti tomu vždycky stejný a dělá 13 liber ročně. 

Jak dlouho budete na Enhanced DBS certifikát čekat? Standardně se úřady snaží vejít do 60 dnů, ale prý ne vždycky to stihnou. Prověrka se může protáhnout v regionu, kde o ni žádá víc lidí než jinde (například v Londýně), anebo u lidí, kteří se hodně stěhovali a musí se k nim prohledávat záznamy v různých krajích.

Podtrženo, sečteno…

Jestli uvažujete o kariéře tlumočníka v Anglii, budete potřebovat prokázat, že nepředstavujete žádnou hrozbu pro nemocné, staré nebo nezletilé. Z toho důvodu po vás každá agentura, která vám bude dávat práci, bude požadovat certifikát, že jste prošli Enhanced DBS check.

V prvním článku tohohle “seriálu” (Tlumočníkem v Anglii – amatér versus profesionál) jsem slíbila přihodit něco o tom, jaká kvalifikace a certifikát vám pomůže se v Anglii uživit jako tlumočník a jak ji získat. Jestli vás tahle otázka aspoň trochu zajímá, jste tady správně. Nečekejte podrobný výčet všech možností, protože to bych si musela všechno najít a nastudovat. Popíšu ale svoji osobní zkušenost.

Jakou kvalifikaci potřebujete, abyste mohli v Anglii tlumočit?

Jako začátečník s omezenými časovými a finančními možnostmi jsem pochopitelně hledala kvalifikaci s nejlepším poměrem výkon/cena. “Naučte mě, co mám dělat, aby to bylo rychle a moc to nestálo, ale zároveň aby to stačilo na tu běžnou práci, která mě uživí.” 

Zkusmý osobní průzkum ukázal, že minimální kvalifikace, jakou u svých tlumočníků na obyčejné zakázky zdejší jazykové agentury vyžadují, je většinou Level 3 Community Interpreting. Pochopitelně existuje i Level 1 a 2, ale s tím si moc neškrtnete (nebude to asi stačit na tlumočení v nemocnici nebo ve škole). Pak jsou tu úrovně 4 a 5, ale s těmi si oproti trojce zase tak moc nepolepšíte. Další přelomový level je 6 a s tím už můžete tlumočit třeba i u soudu, což je nejen lépe placené, ale taky náročnější – jak na zkušenost, tak na dovednosti (soudní tlumočník musí například bez mrknutí oka zvládat simultánní tlumočení).

Samotný certifikát získáte na základě úspěšně složené zkoušky. Ta není zadarmo a spořivý člověk může být v pokušení to jen s těmi nejnutnějšími finančními a časovými investicemi prostě prubnout. V mém případě se ale vyplatilo nespoléhat na to, co už umím, a přihodit si do košíku i přípravný kurz o objemu asi 8 lekcí. Balíček kurz + zkouška nebyl o moc dražší než samotná zkouška a celý kurz jsem mohla absolvovat online. Stálo mě to dohromady asi 550 liber. Vyplatilo se to? Investice se mi vrátila za několik prvních týdnů tlumočení a musím říct, že bez certifikátu bych hledala práci daleko hůř.

Pochopitelně se dá na kurz i zkoušku zapsat u různých poskytovatelů. Někde je výuka prezenční, někde online. Já jsem si vybrala čistě internetovou variantu od firmy Learn Q. (Odkaz na kurz je zde: learnq.co.uk.) Každý týden se konal jeden webinář o délce 1 až 2 hodiny, jenže podle zákona schválnosti to bylo přesně ten večer v týdnu, kdy nikdy nemůžu. Takže se mi hodila možnost si místo živé výuky pouštět nahrávky lekcí z předchozího turnusu, včetně dotazů od posluchačů. Nevýhoda samozřejmě byla, že jsem se nemohla hlásit a ptát já, ale zato jsem mohla zrychlit tempo a tříměsíční kurz zhustit do polovičního času. Stačilo si za týden pustit víc lekcí. 

Co jsem se v kurzu naučila

• Jak si najít v oboru práci, co jsou to LSP a jak to na trhu funguje
• Jaké dovednosti jsou potřeba a jak se je naučit: aktivně naslouchat, pamatovat si, dělat si poznámky…
• Jak se na zakázku připravit, aby mě nezaskočila odborná terminologie
• Jak se mám jako tlumočník představit, aneb “proper introduction”
• Jak tlumočit co nejpřesněji
• Co jako tlumočník dělat musím a co nesmím, etický kodex
• Co je to “sight translation” a jak se správně dělá (něco, o čem jsem předtím neměla páru a co se mi v praxi už několikrát hodilo)
• Jak je to s pojištěním
• Co je to DBS check a proč ho tlumočník potřebuje (no dobře, tohle už jsem věděla, ale je to opravdu důležitá informace)
• Co dělat, když… (…zjistím, že pacienta znám, …pacient mluví sprostě, …uvědomím si, že jsem něco přeložila špatně, …pacient mi říká něco, co není určené pro doktorovy uši… a další zapeklité situace)
• Tipy, jak úspěšně složit zkoušku

Příprava na zkoušku

Po absolvování kurzu jsem si podle doporučení nechala několik týdnů na přípravu ke zkoušce. Dalším doporučením bylo trénovat naživo s nějakým spolužákem, který mluví stejným jazykem, ale protože českých a slovenských tlumočníků zase není tolik, aby se v každém turnusu našli dva, zvolila jsem i k tréninku jednostrannou online variantu. Na youtube jsem našla perfektní cvičební materiál: britskou reality show GPs: Behind Closed Doors z ordinací praktických lékařů. Hodně dílů je k dispozici na youtube. Tam jsou přesně ta slovíčka, situace a akcent, s kterými se můžu u zkoušky setkat. Každý den jeden 45minutový díl a za pár týdnů jsem si připadala jako profík.

Jak se objednat na zkoušku k získání certifikátu?

Objednání samotné zkoušky je kapitola sama pro sebe. Přihlásíte si svou jazykovou kombinaci a nabídnete tři termíny, ideálně alespoň 4 týdny předem. Pokud se organizátorům podaří najít zkušeného tlumočníka, který má v jednom z těch termínů čas, máte napůl vyhráno. Pošlou vám potvrzení termínu a dva týdny před zkouškou pak bližší informace, podobné těm, jaké dostanete při rezervaci opravdové zakázky („bližší informace“ většinou znamená prostě na kterém oddělení v nemocnici to je). Tak si můžete připravit i odborná slovíčka. 

Jak zkouška probíhá?

Samotná zkouška (tedy u té firmy, kde jsem ji absolvovala) je vlastně simulace návštěvy u lékaře (formou videokonference). Jeden z lektorů kurzu hraje lékaře a zkušený tlumočník (assessor) zase pacienta: mluví česky (nebo v jakém jazyce tu zkoušku děláte) a potom sleduje, jak tlumočíte. Kdo si není úplně “jistý v kramflecích”, může si nejdřív přiobjednat “mock exam” – zkoušku nanečisto. Stejně jako u ostré zkoušky dostane od assessora podrobnou zpětnou vazbu, tedy takovou tabulku s hodnocením, co mu šlo dobře a kde má naopak prostor ke zlepšení. 

Hodnotí se nejen jazyková úroveň, ale i to, jak tlumočník vystupuje, jak si poradí se sight translation, jak rozumí svojí úloze a jestli zkrátka dělá všechno tak, jak by měl. Prostě jestli je to profík.

Pokud jste si u zkoušky vedli dobře, definitivní výsledek a samozřejmě certifikát vám dorazí do e-mailové schránky za pár týdnů. 

Hurá! Můžete začít rozesílat životopisy, protože teď jste doopravdický, kvalifikovaný tlumočník. Zbývá už jen doladit pár detailů jako DBS check, pojištění a praxe… ale o tom zase někdy příště.

Je pravda, že v Británii nemusíte roky studovat vysokou školu se zaměřením na jazyky, abyste se mohli stát tlumočníkem z povolání. Ale nějakou odbornou kvalifikaci k tomu přece jen potřebujete. Protože profesionální tlumočník se vyhne určitým typickým chybám, kterými se amatér zaručeně prozradí.

To přece nemůže být tak těžké…

Některé zásady z etického kodexu tlumočníků cítí člověk intuitivně: například že musím dobře mluvit oběma jazyky, znát potřebnou terminologii (když tlumočím třeba u lékaře) a při tlumočení nesmím nic přidat ani vynechat. Pochopitelně se taky musím ke všem klientům chovat slušně a zachovávat mlčenlivost.

…anebo že by jo?

Jenže ještě je tady pár chytáků, na kterých se pozná, jestli jste profík, nebo ne. Profesionální tlumočník totiž vždycky dělá tohle:

• Řádně se představí.  Ještě před začátkem rozhovoru oběma stranám vysvětlí, jaká je jeho úloha a co od něj můžou čekat (a co nemůžou). Připraví je na to, co by je mohlo překvapit, například že…
• tlumočí v první osobě. Jestli jste někdy tlumočili kamarádovi nebo někomu z rodiny, pak si umíte představit, jak je snadné sklouznout do stylu “… říká, že…”, načež jeden z aktérů reaguje “zeptej se ho…” Je to docela nešikovný způsob komunikace a nakonec je z toho popletený jak tlumočník, tak všichni kolem. Tlumočník – profesionál není ani tak další člověk v místnosti, jako spíš hlas, který prostě v druhém jazyce opakuje, co říkají jednotlivé osoby, a tak lidem na obou stranách jazykové bariéry umožňuje, aby se spolu mohli normálně bavit. Je v podstatě neviditelný, ale když už něco potřebuje říct sám za sebe, …
• udržuje obě strany v obraze. Někdy si tlumočník potřebuje něco ujasnit nebo nechat zopakovat, protože nerozuměl, ale vždycky dá druhé straně vědět, co se děje. Ve třetí osobě. “Promiňte, tlumočník si potřebuje ujasnit…” Cílem je zajistit, aby ani doktor, ani pacient (nebo jiní klienti v jiné situaci) neměl pocit, že tlumočník se s tím druhým baví za jeho zády (nebo ještě hůř, na jeho účet). Kromě toho si profesionální tlumočník…
• dává pozor na střet zájmů. V normální řeči to znamená, že v rámci zaměstnání/podnikání netlumočí pro nikoho, koho zná. Když se nad tím zamyslíte, je to logické – kdybych si měla vybrat, taky bych byla radši, kdyby mé citlivé osobní věci slyšel někdo úplně cizí, než někdo z rodiny nebo známých. Oba si to sice nechají pro sebe (pokud jsou to profíci), ale pokaždé, když se pak s tím známým potkám, budu vědět, co všechno o mně ví… To je taky jeden z důvodů, proč dobrý tlumočník…
• nenavazuje kontakt s klientem, a to ani před tlumočeným setkáním, ani po něm, ani během něj. Nepovídá si v čekárně s pacientem, ne proto, že by proti němu něco měl, ale protože je důležité, aby zůstal naprosto nezaujatý a nevzbudil ani zdání, že se s klientem zná. 

Tak co, chcete být tlumočníkem?

Pořád si na tlumočení troufáte? Zajímá vás, jak v Anglii získat kvalifikaci? A co ještě budete k práci potřebovat? Jestli ano, bude přesně pro vás jeden z příštích článků.