Anglická riviéra – Torquay

My jsme se ubytovali ve městě Torquay kousek od pláže Torbay. Toto město je rodištěm Agathy Christie, točil se tu také Monty Python’s Flying Circus. Kolem města je mnoho krásných pláží, největší z nich Torre Abbey Sands. Z druhé strany města můžete navštívit pláž Babbacombe s červeným pískem. Okolo pláže se tyčí vysoké útesy a pláž je dostupná příkrou pěšinou nebo lanovkou. Ve městě je i plno dalších atrakcí. Například modelová vesnice Babbacombe, panství s parkem Cockington Country Park nebo jeskyně Kents Cavern.

Paignton

Z Torquay do Paigntonu vede pobřežní cesta, po které je i pěkná pěší procházka. V Paigntonu jsou největší pláže Preston Sands, Paignton Beach a Goodrington Beach. Podél pobřeží stojí restaurace s fish and chips a další klasickou anglickou kuchyní. Na Preston Sands najdete i viktoriánské molo Paignton Pier.

Mezi Torquay a Paigntonem je park Cockington Country Park. Návštěva parku zabere celý den. Park patří k historickému panskému sídlu, je u něj les, skanzen a protékající potok s jezírky. Je to velmi oblíbená destinace pro svatební fotografie.

Třetím pobřežním městem anglické riviéry je Brixham. To není tak turistické, je to spíš poklidné rybářské městečko. V přístavu je replika lodi Golden Hind, na níž sir Francis Drake jako první Angličan obeplul zeměkouli. Do Brixhamu jsme se žel během našeho pobytu nedostali, takže nemám žádné fotky. Snad někdy příště.

I v Anglii jsou krásné pláže pro parádní dovolenou

Anglická riviéra je krásné místo pro dovolenou. Najdete tu malebná městečka, divoké útesy, hezkou přírodu a krásné pláže s čistou vodou. Když se procházíte po obrovských plížích lemovaných palmami, občas zapomenete, že jste vlastně v Anglii. Naštěstí tu je plno typicky anglických věcí, které vám to stále připomínají. Od restaurací s fish and chips, přes anglická panství až po divoké útesy s kormorány.

Pokud preferujete trochu chladnější vodu při koupání, je tohle ideální místo. Nejteplejší voda je tu v srpnu, kdy se teplota moře pohybuje průměrně okolo 18°C. Na anglické poměry se tedy jedná o teplou svěží koupel. Pláže jsou také vyhledávaným místem pro surfaře. Kromě koupání je tu také plno dalších atrakcí a rozhodně se tu nebudete nudit.

Co je v Bourton-on-the-Water tak zajímavé?

Vesnice na první pohled zaujme svojí malebností. Uprostřed vesnice protéká říčka Windrush, přes kterou vede několik kamenných mostů. Okolo stojí staré kamenné domy ve stylu Cotswolds.

Jaké další atrakce Bourton-on-the-Water nabízí?

Model vesnice

Doporučuji navštívit model vesnice v měřítku 1:9. Uvidíte, jak vypadala vesnice v minulosti. Modelová vesnice zahrnuje všechny důležité budovy a prvky skutečné vesnice, včetně kostela, mlýna, mostů a samozřejmě i řeky Windrush. Některé prvky jsou dokonce pohyblivé. Například vodní kolo u mlýna nebo hodiny na kostele.

Cotswold Motoring Museum

Cotswold Motoring Museum v Bourton-on-the-Water je skutečným rájem pro všechny milovníky automobilů. Toto fascinující muzeum vás zavede na vzrušující cestu historií motorismu 20. století.

V Muzeu najdete sbírku vintage automobilů, motorek a karavanů. (Co je to vintage car, se dočtete zde: 10 auto výrazů v angličtině – Co je Bimmer, banger nebo convertible?)

Odkaz na stránky muzea je zde: cotswoldmotoringmuseum.co.uk.

Birdland Park and Gardens

Birdland je vlastně zoo zaměřená na ptáky. Park se rozkládá na devíti hektarech a jedná se o jedno z nejpopulárnějších míst pro milovníky ptáků a přírody v Anglii. Můžete zde vidět přes 500 druhů ptáků, včetně orlů, ibisů, plameňáků, papoušků a sov.

Webové stránky parku najdete zde: birdland.co.uk

The Dragonfly Maze

V Bourton-on-the-Water si také můžete užít tento jedinečný labirynt. Při bloudění a hledání cesty ven z labyrintu řešíte různé hádanky a úkoly. Celé bludiště je navíc umístěné v pěkné přírodě, kde je mnoho zeleně, květin a motýlů.

Webové stránky jsou zde: thedragonflymaze.com.

Sudeley Castle

I když to není přímo v Bourtonu, nedaleký Sudeley Castle stojí za návštěvu. Je to historický hrad s krásnými zahradami a fascinující historií. Sudeley Castle je jedním z nejromantičtějších a historicky nejvýznamnějších hradů v Anglii. Svou bohatou historií sahající až do 11. století a nádhernými zahradami láká návštěvníky z celého světa.

Webové stránky hradu jsou zde: sudeleycastle.co.uk

Cooper’s Hill Cheese-Rolling and Wake má v Anglii dlouholetou tradici. První písemná zmínka pochází z roku 1826 a místní tvrdí, že závod se koná už alespoň 600 let. Akci pořádají místní obyvatelé, ale v posledních desetiletích se jí účastní soutěžící z celého světa. Na závody je vstup zdarma. A na vlastní nebezpečí.

Jak závod Cheese-Roll probíhá?

Závod se koná na příkrém kopci, který je asi 183m dlouhý a má sklon 50% (na dvě jednotky délky připadá jedna jednotka výšky). Je skoro nemožné z kopce seběhnout bez pádu. A o to právě jde. Z vršku kopce se pustí kulatý sýr double gloucester o váze 7-9 liber (3 – 4kg) a závodníci se valí v kotrmelcích za ním. Ve spodní části kopce se sýr kutálí rychlostí až 70mph (113km/hod). Rekord v nejrychlejším seběhu drží podle Guinessovy knihy rekordů Cooper Cummings z USA, který seběhl v roce 2023 kopec za 13 sekund.

Cílem je buď doběhnout a chytit sýr, nebo proběhnout cílovou čárou dole jako první. Chytit sýr, který se vypouští z kopce jednu vteřinu před závodníky, je skoro nemožné, proto zpravidla vyhraje ten, kdo doběhne dolů jako první.

Protože někteří závodící „běží“ z kopce rychleji než Usain Bolt, čekají dole pod kopcem členové místního ruggbyového týmu, kteří zastavují dobíhající závodníky a chytají valící se sýr, aby nezranil přihlížející.

Zranění při závodu

Do roku 2012 se závod organizoval oficiálně. V pozdějších letech byl oficiálně zrušen kvůli vysokému riziku zranění, přesto se závod dále organizuje neoficiálně. Kopec je nejen příkrý, ale také jsou v něm velké hrboly a díry. Menší nebo větší zranění jsou téměř nevyhnutelná. V roce 2023 například závod v kategorii žen vyhrála Delaney Irving z Britské Kolumbie v Kanadě. Za cílovou čáru ale spadla v bezvědomí. Cenu v podobě sýra si přebrala až později, když se z bezvědomí probrala.

V roce 2008 popsal jeden účastník závod takto: Dvacet mladých mužů se honí za sýrem ze srázu a padají 200 metrů dolů, kde je záchranáři seškrábnou a odvezou do nemocnice. Snažil se používat nadsázku, ale když se na závod přijedete podívat, tak zjistíte, že to ani moc nadsazené nebylo.

Abby Lampe zase o závodu řekla: Před dvěma lety si někdo zlomil nohu, takže to rozhodně není pro slabé povahy. Lidé si lámou klíční kosti. Lidé si lámou kotníky, ruce – rozhodně je to riskantní podnik.

I přes to, že závodníci vypadají jako banda sebevrahů, žádné úmrtí se za celou dobu organizování závodu ještě nekonalo.

Proč to ty lidi vlastně dělají?

Tak především je to tradice, a tradice, to je v Anglii něco posvátného. A pak je to legrace. I přes adrenalinové zážitky a zranění je při závodu velmi přátelská a veselá atmosféra. Není tam soutěživý duch jako na jiných závodech, ale spíš duch recese, hecu a odvahy.

Kromě registrovaných závodníků běhají z kopce za zvuku mocného povzbuzování i další nadšenci, kteří si chtějí běh jen vyzkoušet.

Vítězové Cooper’s Hill Cheese-Rolling v roce 2024

Letos byly 4 seběhy a 4 vítězové. Tom Kopke z Něměcka, Dylan Twiss z Austrálie, Abby Lampe z USA a Joshua Shepherd z Anglie.

Historie birdwatchingu v Anglii

Kořeny birdwatchingu sahají do konce 18. století a jsou spojeny se jmény Gilbert White, Thomas Bewick, George Montagu a John Clare. Všichni to byli Britové. Na přelomu 19. a 20. století razili někteří ornitologové revoluční vědeckou metodu: Pro vědecké zkoumání není vždy nutné ptáka zastřelit a kuchat mrtvého, ale je fajn je někdy také pozorovat živé v jejich přirozeném prostředí.

Neznámějším průkopníkem birdwatchingu byl britský ornitolog Edmund Selous, který také termín bird-watching zavedl. Selous publikoval mnoho knih o sledování ptáků v jejich přirozeném životním prostředí. Byl silně proti střílení ptáků pro tzv. vědecké účely (například do muzejní sbírky).

Později se ze sledování ptáků stal koníček zapálených nadšenců, kterým nejde už ani tak o vědecké pozorování ptactva, ale spíš se kochají přírodními krásami pestrého ptačího světa. Z Anglie se záliba v pozorování ptáků dostala do Ameriky a do dalších částí světa.

V roce 1930 vznikla v Británii organizace BTO (British Trust for Ornithology), která sdružuje birdwatchery v Británii a vydává různé časopisy a atlasy ptáků. WWT (Wildfowl and Wetlands Trust) je další organizace, která podporuje ptáčkaření. Vznikla v roce 1946 a stará se o několik ptačích přírodních rezervací v UK. Vstup do rezervace je placený a návštěvníci se tam musí chovat k životnímu prostředí šetrně. V rezervaci je mnoho pozorovatelen, kde můžete sledovat například ledňáčky, kolihy, čajky a mnoho dalších ptáků, a to přímo v jejich přirozeném prostředí.

Jaké jsou rozdíly mezi birdwatcherem, birderem a twitcherem?

Tyto pojmy se někdy prolínají a definice není úplně jasná. Podle anglické wikipedie je to asi takto:

Birder – profesionál nebo amatér, který sleduje ptáky proto, aby studoval jejich chování.

Birdwatcher – dnes se tak označují lidé, kteří pozorují ptáky z různých důvodů. Většinou pro zábavu, ne pro studium.

Twitcher – člověk, který sleduje ptáky proto, aby je viděl a mohl si je odškrtnout na seznamu. Birdwatcherovi nevadí vidět stejného ptáka znovu, twitcher to považuje jen za ztrátu času. Twitchery jste mohli vidět ve filmu s Jackem Blackem The Big Year (Nadějný rok).

Do češtiny se někdy birdwatching překládá jako „ptáčkaření“ nebo „pozorování ptáků“. Není to tak elegantní jako v angličtině, a proto i v češtině zdomácněl anglický pojem birdwatching.

Kam v Anglii za ptáky?

Pokud také rádi pozorujete ptáky a užíváte si přírodu, navštivte v Anglii některé WWT centrum. V celém Spojeném království je nyní 10 ptačích rezervací, které spravuje charitativní organizace WWT. Sedm jich je v Anglii, jedna ve Walesu, jedna v severním Irsku a jedna ve Skotsku. Seznam míst jednotlivých rezervací můžete najít na stránkách wwt.org.uk/wetland-centres. Osobně jsem navštívil několikrát WWT Slimbridge v Gloucestershire, pak také Llanelli ve Walesu (viz článek Dovolená v jižním Walesu – Gower AONB). Slimbridge je ze všech WWT nejstarší a založil ho v roce 1946 ornitolog Sir Peter Scott.

WWT mívá kromě části, kde můžete pozorovat ptáky volně v přírodě, také část s exotičtějším ptactvem z jiných zemí. Tato část je už více podobná Zoo a setkáte se tam například s plameňáky, hadilovy a dalšími ptáky ze všech světadílů.

A na závěr taková ochutnávka – pár ptáčků, které se mi podařilo nafotit během našeho pobytu v Anglii.

Přírodní krásy jižního Walesu

Pobřeží jižního Walesu je plné nádherných scenérií, útesů, pláží a úchvatné přírody. Na nejzápadnější části jižního pobřeží leží národní park Pembrokeshire Coast. Je to ráj pro milovníky pěší turistiky a také pro milovníky ptactva a divoké zvěře. V Pembrokeshiru se můžete setkat například s tuleni, vydrami, jeleny, poníky a také s papuchalky, ledňáčky a luňáky. Celým parkem vede stezka dlouhá 299km a nabízí nejrozmanitější pobřežní scenérii v celé Británii.

Kromě Národního parku Pembrokeshire Coast je na jižním pobřeží Walesu mnoho přírodních rezervací (AONB). My jsme navštívili přírodní rezervaci Gower, která naprosto předčila naše očekávání.

Gower (ve velštině Gŵyr)

Gower je poloostrov u pobřežního velšského města Swansea. Celkově zabírá plochu asi 180km², na délku má asi 20km, na šířku asi 12km. Je to první přírodní rezervace, takzvaná AONB (Area of Outstanding Natural Beauty) v celém UK. Byla založená už v roce 1956. Více informací v angličtině najdete například zde: https://www.visitswanseabay.com/destinations/gower-peninsula/

Ve Swansea jsme si našli na několik dní ubytování v soukromí. Z tohoto města se snadno dostanete autobusem do všech částí přírodní rezervace. My jsme měli štěstí, protože o víkendu, kdy jsme tam byli, byla veškerá autobusová doprava do rezervace zdarma. Podél pobřeží je hodně pěších cest s krásným výhledem na pobřeží. Co stojí za to v Goweru navštívit?

Rhossili Bay Beach

Na západním pobřeží poloostrova Gower najdete známou pláž Rhossili Bay. Ta se řadí mezi nejkrásnější pláže ve Spojeném Království a je to i jedna z nejkrásnějších pláží na světě. Pláž je to krásná, ale moře je studené. Nejteplejší voda je tu v srpnu a má obvykle něco přes 18°C. Pláž je tak spíš na koukání než na koupání. Koukání ale stojí za to. Pláž je také vyhledávané místo pro surfaře.

Do malebné vesnice Rhossili vás zaveze autobus a z vesnice pak můžete vyrazit na pláž nebo na nějakou stezku podél pobřeží.

Three Cliffs Bay

Jedná se o pobřeží s písečnými dunami a deltou říčky Pennard Pill. Na pláži se dá koupat a osobně se nám toto místo líbilo asi nejvíc z celého poloostrova. Na okolních kopcích a útesech můžete nechat oči.

Mumbles, Newton a další pobřežní stezky

Mumbles je městečko v jihovýchodní části poloostrova. Pobřeží je snadno dostupné autobusy a podél útesů vede stezka. Na pobřeží je opět plno pláží a v Mumbles je maják.

Co dalšího v Goweru navštívit?

Kromě krásné přírody najdete v Goweru také mnoho hradů. V Walesu je obecně nejvíce hradů na km². Navštívit zde můžete například Oxwich Castle, Weobley Castle, Oystermouth Castle a mnoho dalších. Často to jsou jen zříceniny, ale obvykle nabízí i krásný výhled do okolí.

V blízkém Llanelli najdete WWT (Wildfowl & Wetlands Trust). WWT je v Anglii a Walesu organizace, která zakládá rezervace a stará se o mokřady, kde hnízdí mnoho druhů ptáků. Je to taková zoo, zaměřená na ptáky ve svém přirozeném prostředí. V rezervaci je mnoho pozorovatelen (takzvaných Hide), kde sedí nadšenci, kteří pozorují a fotí místní ptactvo. Jejich nadšení je opravdu nakažlivé. Více o birdwatchingu se dočtete zde: Birdwatching v Anglii.

Poloostrov Gower nás moc příjemně překvapil. Není to místo pro vylehávání na plážích. Sice jsme se také v moři koupali, ale teplota není jak ve Španělsku a to ani v nejteplejších měsících. Co nás ale dostalo, tak jsou útesy a pobřežní scenérie. Na některých místech je to jako když vezmete slovenské Roháče a potopíte je do moře. Na jedné straně vidíte kopce a skály a na druhé mořské útesy a pobřeží. Pokud zvažujete výlet do Walesu, poloostrov Gower si nenechte ujít.

Nebojte, není to moc jiné než v Česku. Přesto je tu pár zajímavých rozdílů, které vás mohou překvapit. V Anglii je několik druhů přechodů pro chodce a každý dostal pěkné ptačí jméno.

Zebra crossing

Toto je klasická zebra bez semaforu. Přechod bývá označen kromě pruhů také dvěma blikajícími majáky na obou stranách silnice. Platí to samé jako v ČR. Chodci mají přednost, auta by měla zastavit, když se chodec zastaví před zebrou.

A teď se podíváme na ty ptačí přechody.

Pelican crossing (přechod Pelikán)

Název Pelican (dříve Pelicon) vznikl ze zkratky: PEdestrian LIght CONtrolled. Jde o klasický přechod se semaforem a s ovládáním pro chodce. Rozdíl oproti Česku je v tom, že pokud nezmáčknete tlačítko pro chodce, nemusíte se zelené dočkat.

Puffin crossing (přechod Papuchalk)

Je podobný jako Pelican crossing jen s tím rozdílem, že světelná signalizace není na druhé straně přechodu, ale je přímo na krabici u ovládacího tlačítka. Jak tlačítko zmáčknete, musíte sledovat světelný signál vedle sebe. Naproti přes silnici žádný semafor pro chodce neuvidíte.

Toucan crossing (přechod Tukan)

Také přechod se signalizací na straně u ovládacího panelu, jen je určený pro přecházení chodců a zároveň cyklistů.

Pegasus crossing

Podobný jako Toucan, jen s tím rozdílem, že místo cyklistů je určen pro jezdce na koních.

Na co si dát při přecházení pozor?

Tak předně, pokud jedete z Česka, provoz bude asi z druhé strany, než čekáte. Podívejte se raději na obě strany.

Dále tu platí, že pokud je uprostřed cesty ostrůvek, jedná se o dva oddělené systémy. Když přejdete silnici v jednom směru, dejte pozor, abyste nepokračovali automaticky dál. Musíte na ostrůvku zastavit, opět zmáčknout ovládací tlačítko a počkat si na zelenou v druhém směru.

Jinak je přecházení v Anglii docela bezpečné. Řidiči jsou ohleduplní a značení je perfektní.

Chcete vědět o dalších zvycích v Anglii? Přečtěte si článek: 10 zajímavostí, které vás v Anglii možná překvapí

Občas se někde na internetu snažím vybrat ze seznamu zemi, kde bydlím. Když jsem bydlel v ČR, situace byla jednoduchá, našel jsem si v seznamu Č a vybral Česko (případně C a Czech Republic). Když bydlím v Anglii, je situace složitější. Nevím, jestli mám hledat pod E – England, U – (The) United Kingdom, B – Britain, G – Great Britain. Všude to mají jinak, a navíc je to obvykle – podle Murphyho zákona – ta poslední možnost, kterou hledám.

Jaký je ale vlastně rozdíl mezi Anglií, Velkou Británií a Spojeným královstvím? Pojďme se na to podívat a budeme postupovat od největšího k nejmenšímu.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Velká Británie

Anglie

Situace by byla ještě složitější, kdybychom vzali v úvahu rozdíly mezi geografickými a politickými hranicemi a kdybychom šli do historie například k Britskému impériu. Pro základní orientaci bude ale stačit toto rozdělení.

Poznámka na závěr: tady na webu Englishtea většinou říkáme „tady v Anglii“. Není to zjednodušování, nemyslíme tím celou Velkou Británii, ale opravdu jenom Anglii, kde žijeme a kde to známe. O Walesu a Skotsku toho víme, jak se říká, starou belu.

Jak je angličtina rozšířená v Thajsku?

Thajština je opravdu složitý jazyk. Thajské písmo má něco přes 60 znaků. Jedná se navíc o tónový jazyk. Pokud tedy vyslovíte správně všechny souhlásky a samohlásky, zdaleka nemáte vyhráno. Použijete-li u slova špatný tón, může se tím úplně změnit význam věty. Naše jazykové znalosti thajštiny skončily u základů. Naučili jsme se pozdrav – สวัสดีครับ – Sawadee krap (když zdraví muž) nebo สวัสดีค่ะ Sawadee ká (když zdraví žena), poděkování a další jednoduché fráze. A jak jsme se domluvili s Thajci anglicky?

Podle Wikipedie (List of countries by English-speaking population) mluví anglicky 27% Thajců. To není zrovna moc vysoké číslo. V Česku pro srovnání umí používat angličtinu 51% populace. Toto číslo navíc zahrnuje i lidi, kteří nemluví anglicky plynně, ale umí používat jen základy jazyka.

Záleží jakou část Thajska chcete navštívit

V praxi je ale situace lepší, než by se mohlo zdát podle statistiky. Statistika totiž zahrnuje data z celého Thajska. V turistických destinacích a ve větších městech se anglicky domluvíte docela slušně. Pokud někdo anglicky náhodou nemluví, má často po ruce někoho, kdo se domluví. V Bangkoku, Pattaye a na Krabi jsme angličtinu mohli použít skoro ve všech obchodech a resortech. Na druhou stranu nečekejte, že anglicky bude mluvit policie nebo úředníci. Také jsme narazili, když jsme se chtěli na něco zeptat pracovníků na letišti nebo v dopravě.

S angličtinou moc nepočítejte na méně turistických místech. My jsme navštívili i střední Thajsko (okolo Sukhothai, Taku a Mae Sotu). Tam jsme většinou museli přejít k „mezinárodnímu znakovému jazyku“ a domlouvat se nohama rukama :-). Thajci jsou v tom naštěstí chápaví a snaží se, i když nerozumí. Problém může být i ve food courtech – to jsou jídelny, kde se velmi levně a dobře najíte. V Bangkoku měli všechna jídla s obrázkem a s anglickým názvem, v menších městech mají v jídelně někdy jen nápis thajským písmem. Pak trochu pomohl Google Translator. Překlad je ale hodně orientační.

Ať už chcete navštívit v Thajsku jakékoli místo, vždy platí, že uděláte místním radost, když se naučíte alespoň základní fráze thajsky.

• Britské muzeum
• Přírodopisné muzeum
• Muzeum vědy
• Další muzea

Britské muzeum / British Museum

Britské muzeum je jedno z nejvýznamnějších a nejstarších světových muzeí kultury a historie. Bylo založeno v roce 1753. Najdete ho v centrálním Londýně v Great Russell Street (na mapě ho najdete nejlépe podle postcode WC1B 3DG). Vstupné do muzea je zdarma, ale pokud budete chtít průvodce nebo navštívit nějakou specializovanou exhibici, může být vstup zpoplatněn. Někdy je také potřeba se na stránkách muzea předem registrovat a zamluvit si time slot. Oficiální stránky Britského muzea jsou zde: britishmuseum.org

Pokud si chcete v britském muzeu prohlédnout všechno, pravděpodobně vám nebude stačit ani celý den. Muzeum obsahuje 94 galerií, které zabírají celkovou plochu 75 000 m² a najdete v něm okolo 8 milionů exponátů. Které exponáty jsou natolik jedinečné, že by vám neměly uniknout?

Rosettská deska – díky tomuto nálezu mohou vědci rozumět egyptským hieroglyfům a démotickému písmu. Deska totiž obsahuje shodný text v řečtině a těchto dvou písmech.

Sochy z aténského Parthenonu – místnost v muzeu, která má rozměr chrámu zasvěceného řecké bohyni Athéně, obsahuje sochy, které z tohoto chrámu pocházejí.

Exhibice starověkého Egypta – toto je asi největší chlouba muzea. Mimo jiné tam najdete mumii královny Kleopatry a sochy mnoha egyptských faraonů.

Kýrův válec – kamenný dokument z 6. století př. n.l., který popisuje porážku Babylóna perským králem Kýrem Velikým. Za zmínku stojí, že text na válci popisuje události, o kterých se zmiňuje i Bible.

Z dalších exponátů vás možná zaujmou expozice věnované starověké aztécké říši nebo indické a čínské historii.

Pokud se alespoň trochu zajímáte o historii, Britské muzeum si rozhodně nenechte ujít.

Přírodopisné muzeum / Natural History Museum

Přírodopisné muzeum bylo otevřeno v roce 1881. Nachází se nedaleko Britského muzea. Hlavní vchod je z ulice Cromwell Road, post code SW7 5BD. Expozice je rozdělena do 4 zón, které se odlišují barvou. V oranžové zóně najdete především přednáškový sál Attenborough studio. Modrá zóna se zaměřuje na zvířata. Najdete tam expozice s dinosury, savci a mořskými živočichy. Nepřehlédnutelný je sál s plejtvákem obrovským. Velkou část výstavy tvoří kostry zvířat, ale například plejtvák je model ve skutečné velikosti vyrobený z plastu. Zelená zóna obsahuje především expozici minerálů a fosílií, ale také hmyz, pavouky a ptáky. V červené zóně pak najdete vše o naší zeměkouli. Zajímavá je například místnost s pohyblivou podlahou, která simuluje zemětřesení. Jsou tam dokonce nahrané otřesy z některých konkrétních velmi ničivých zemětřesení, takže v simulátoru je pocítíte na vlastní kůži, naštěstí bez nebezpečí zavalení zřícenou budovou.

Vstup do přírodopisného muzea je také zdarma. Zpoplatněné jsou jen některé dočasné výstavy nebo průvodce. Předtím než muzeum navštívíte, je potřeba se zaregistrovat. Ideálně na internetu na stránkách: ticketing.nhm.ac.uk/events/GENAD-ADM

Níže opět menší ukázka fotek z muzea.

Muzeum vědy / Science Museum

Třetím velmi zajímavým londýnským muzeem je Muzeum vědy. Vstup do něj je z ulice Exhibition Road, post code SW7 2DD. Založeno bylo v roce 1857. Najdeme v něm některé opravdu unikátní exponáty z období páry, počátků a pozdějšího vývoje letectví, dobývání vesmíru, počátků počítačové éry nebo z oboru lékařství, chemie a měření času. V muzeu si můžete také prakticky vyzkoušet některé fyzikální a chemické experimenty.

Z oboru matematiky a informačního věku je také zajímavé vidět fungující exemplář diferenciálního sčítacího stroje Charlese Babbage. Tento stroj postavilo přímo Muzeum vědy podle dokumentace vytvořené Babbagem.

Další muzea v Londýně

V Londýně jsou ještě mnohá další muzea zdarma. Například Londýnské muzeum / Museum of London, které se zaměřuje na dějiny města. Dozvíte se v něm například podrobnosti o Velkém požáru Londýna. Tato katastrofa v roce 1666 zničila velkou část tehdy ještě dřevěného města. V budovách 200 let starého lodního skladu u Canary Wharf se nachází Museum of London Docklands. Tam se seznámíte s Londýnem jako významným přístavním městem.

Dále můžete zavítat do Muzea Viktorie a Alberta / Victoria and Albert Museum, kde jsou k vidění obrazy, sochy, šperky a další cenné umělecké předměty.

Při vaší cestě do Londýna by návštěva muzea neměla chybět. Naplánujte si ji už jen proto, že je to skvělý náhradní plán, když prší. Těch deštivých dnů je v Anglii totiž docela hodně. Muzea v Londýně jsou poměrně rozlehlá, jsou tam milióny exponátů a kilometry chodeb. Nepočítejte s tím, že za jeden den zvládnete víc než jedno. Vyberte si nějaké, které je vám blízké, a užijte si ho.

Lake District (česky se někdy nazývá „Jezerní oblast“) je jeden z nejznámějších a nejkrásnějších anglických národních parků. Leží v severozápadní části Anglie v hrabství Cumbria jen pár desítek kilometrů od Skotska. Sousedí s národním parkem Yorkshire Dale. Jak už název napovídá, dominantou Lake Districtu jsou jezera (lakes). Největší z nich je Windermere, které má asi 18km na délku a 1,5km v nejširším místě. Další známé jezero je Coniston waters, kde v roce 1967 zemřel závodník Donald Campbell při pokusu o překonání rychlostního rekordu na vodě. V Lake Districtu se také nachází nejvyšší vrchol Anglie Scafell Pike (978 m. n. m.) Rozloha Lake Districtu je 2 362 km² – to je přibližně dvakrát tolik co všechny české národní parky dohromady. Lake District určitě stojí za návštěvu. Jak se tam líbilo nám?

Kdy je nejlepší Lake District navštívit?

Dovolenou v Lake Districtu jsme si naplánovali na září. Počasí už tam v tu dobu bývá chladnější a deštivější, ale na to už jsme v Anglii zvyklí. Ostatně ony ani letní měsíce zde nejsou o moc lepší. Průměrné měsíční teploty a průměrný počet deštivých dní v Lake Districtu najdete v přiložené tabulce.

Nenechte se ale počasím odradit. Je tu co dělat, i když prší. Navíc i divoká krajina zakrytá mlhou po dešti má své kouzlo.

Jak se do Lake Districtu dostat a kde se ubytovat?

My, protože bydlíme v Anglii, jsme cestovali vlakem z Gloucesteru do malebného městečka Kendal. Pokud cestujete z Česka, je nejlepší letět do Manchesteru. Z Prahy tam létá například Ryanair. Do Kendalu se pak přímo z letiště v Manchesteru dostanete ze necelé dvě hodiny vlakem. Lístek na vlak v Anglii je dobré koupit předem online. Můžete to udělat přes stránky nationalrail.co.uk

V Kendalu jsme přespali v Travelodge a druhý den ráno jsme zamířili autobusem do kempu Coppice blízko vesničky Coniston na pobřeží jezera Coniston Water.

Po příjezdu do Conistonu se nám otevřela krásná scenérie s výhledem na horu „The Old Man of Coniston“. Do kempu je to z města asi půl hodiny chůze. Většina Angličanů zde kempuje ve vlastním karavanu, je ale možné přespávat i ve stanu. K pronájmu jsou v kempu k dispozici i dvě chatičky (tzv. camping pods). Jedna se jmenuje Donald a druhá Campbell. V Campbellovi jsme přespávali my.

Po Lake Districtu je nejlepší cestovat autobusem. Je možné si i koupit permanentku a můžete pak jezdit bez omezení po celém parku nebo po některé z jeho částí. Autobus se proplétá úzkými uličkami vesniček a lesními serpentinami. Jede pomalu, ale vytrvale, a vy se můžete v suchu a teple kochat výhledem.

Výlet na The Old Man of Coniston

The Old Man of Coniston je hora s vrcholem ve výšce 802 m n.m. Pokud výšku srovnáváte například se Sněžkou, může se vám zdát, že se jedná o kopeček, na který vylezete v sandálech. Nenechte se zmást. Od úrovně jezera na vrchol je to více než 750 výškových metrů. Trasa na vrchol vám zabere asi 2 až 3 hodiny. My jsme chytli na výstup pěkné počasí a opravdu to stálo za to. Pár fotek z výšlapu:

Městečka a vesnice v Lake Districtu

Lake District je posetý klasickými anglickými vesničkami a malými městečky. Když píšu klasickými, myslím tím v tomto případě kamennými. Opět přikládám fotodokumentaci.

Keswick a Catbells

Městečko Keswick leží u jezera Derwentwater a podle ankety z roku 2021 zvítězilo jako nejhezčí město v Anglii. Když jsme ho navštívili, zrovna pršelo a počasí za moc nestálo. Přesto jsme přejeli lodí na druhý konec jezera a udělali si výlet na kopec Catbells. Za hezkého počasí je z vrchu nádherný rozhled na jezero a jeho okolí. My jsme viděli hlavně mlhu, ale i tak jsme si užili krásnou přírodu a výšlap. Pár fotek níže.

Kam když prší?

Pokud máte štěstí na počasí, užijete si nádhernou krajinu a scenérie. Vzhledem k tomu, že se tu počasí mění dost rychle, nejčastěji zažijete během pobytu v Lake Districtu jak ty slunečné, tak i ty deštivé dny. Kam jít, když prší?

Železnice s parními lokomotivami

V Lake Districtu je několik železnic, po kterých jezdí parní lokomotivy. Jedna trasa, kterou si můžete projet, vede z Lakeside u břehu jezera Windermere do Haverthwaite. Jízdné je £5,25 za jednu jízdu, £8 za zpáteční.

Akvárium a terárium

Pár metrů od nádraží s parními lokomotivami můžete navštívit akvárium s převážně sladkovodními rybami.

The World of Beatrix Potter

Beatrix Potter byla spisovatelka a malířka z přelomu 19. a 20. století, která se proslavila postavou králíčka Petra. Její kniha „The Tale of Peter Rabbit“ je inspirovaná právě Lake Districtem. Svůj majetek Beatrix Potterová v závěti věnovala k ochraně přírody Lake Districtu.

Pokud máte děti, určitě si užijete Svět Beatrix Potterové v Bowness-on-Windermere.

Na kolik to vyjde?

Lake District je oblíbená destinace Angličanů, podobně jako Krkonoše jsou oblíbené Čechy. Nutno dodat, že i pro Angličany je tu docela draho. Pokud ale nehodláte přespávat v luxusních hotelech a navštěvovat místní vyhlášené restaurace, dá se na ledasčem ušetřit. My jsme pro ubytování zvolili takzvané camping pods v campu Coppice. Ubytování pro dvě osoby na 5 dní nás vyšlo na cca £300. Pokud bychom si vzali vlastní stan, s cenou bychom se dostali lehce přes £200. Dvě další noci jsme přespali v Travelodge v Kendalu, kde stálo přenocování cca £70 za pokoj za noc.

Cestovat po národním parku můžete autobusem. Sedmidenní permanentka pro oblast, ve které jsme se pohybovali, vyjde na £32. Aktuální ceny najdete zde: stagecoachbus.com/promos-and-offers/cumbria-and-north-lancashire/the-lakes-ticket-guide. Vlak z Manchesteru do Kendalu a zpět stojí momentálně £47 na osobu.

Ceny letenek do Manchesteru jsou natolik rozdílné, že ani nemá cenu je zde uvádět. Cena se pohybuje obvykle cca od £15 do £100.

Celkem tedy týdení pobyt pro dva v národním parku Lake District vyjde asi takto (ceny k únoru 2023):

Podle aktuálního kurzu vychází výlet do Lake Districtu na 18 757,-. Není to málo, ale pro nás to byl nezapomenutelný zážitek a nelitujeme ani penny. Doporučujeme všem dobrodruhům a těm, kdo chtějí poznat krajinu na pomezí Anglie a Skotska.