Trocha angličtiny, která vám v pomůže v anglické hospůdce

Pod slovem pivo si Čech představí orosenou sklenici dobře vychlazeného ležáku s pěnou. Kdyby Angličan chtěl tento typ piva, neřekl by beer, ale spíš by řekl lager. Klasický beer je v Anglii pivo typu ale. Ale se skladuje obvykle v sudech, které nejsou naplněné CO₂ (Cask Ale) a pivo se pumpuje ruční pumpou (hand pump), po natočení tedy nemá pěnu. Podává se navíc poměrně teplé. Obvykle má okolo 13°C.

V hospodách (Inn) mají v Anglii na baru většinou hodně bohatý výběr různých čepovaných piv. Čepované pivo se řekne anglicky „beer on tap“ (někdy možná uslyšíte i „draught/draft beer“). V klasické anglické hospodě se pivo neroznáší ke stolu. Musíte si pro něj dojít k pultu, objednat, hned zaplatit a odnést ke stolu. Spropitné v Anglii není povinné. Pokud ho nedáte, je vše v pořádku. Pokud jste se službami natolik spokojení, že spropitné chcete dát, můžete dát nějaké drobné do k tomu určené sklenice na baru nebo částku zaokrouhlit (platíte-li hotově), poděkovat a odejít. Ale etiketa v anglických pubech a innech by si zasloužila samostatný článek.

Jak velká je anglická pinta?

Kolik je jedna pinta? To záleží, jestli jste v Anglii nebo v USA. Anglická pinta je 568 ml. Tedy něco přes půl litru. Americká pinta je 473 ml, tedy něco pod půl litru. Malé pivo je half-pint, tedy půl pinty 284 ml.

Jaké druhy piva jsou v Anglii?

Existuje mnoho různých druhů ale. Druhy, s kterými jsem se setkával nejčastěji, jsou v tabulce níže.

Kromě tmavých ale jsou v Anglii i další tmavá piva. Mezi ně patří Stout a Porter. Nejznámější Stout je pravděpodobně Irský Guiness.

Mnoho britských pivovarů vaří i ležáky, ale nenašel jsem žádný, který by se chuťově vyrovnal těm českým. Piva typu ale mi zase více chutnaly v Anglii.

Kromě piva si v anglické hospodě můžete dát i cider. To je jablečný zkvašený alkoholický nápoj. Natočí vám ho v hospodě stejně jako pivo.

V Anglii najdete také mnoho lokálních mikropivovarů (craft micro brewery).

Koupíte v Anglii české pivo?

V Anglii se vaří pivo, které se jak názvem, tak i původem odkazuje na český lager. Jmenuje se Pravha (není to překlep, to v tam opravdu je). Vyrábí ho pivovar Molson Coors, pod který spadá i český Staropramen. V některých anglických hospodách se točí také Staropramen, i ten se obvykle vaří v Anglii a chutná trochu jinak než ten český.

S českými lagery se můžete setkat i ve většině supermarketů. Problém je ale v tom, že chuťově jsou upravené pro anglické spotřebitele. I když se tedy jedná o lager, chutná víc jako ale. Osobně tedy preferuji klasické české ležáky.

Originální české lahvové pivo můžete koupit v Anglii v českých, slovenských nebo polských obchodech. Například v Gloucesteru je takových obchodů docela hodně, takže žízní netrpíme.

1. Convertible

Kabriolet, tedy auto bez střechy. V angličtině se používají také výrazy cabriolet (výslovnost je ˈkæb.ri.ə.leɪ) nebo také open top, drop top a soft top. Convertible je v Británii asi nejpoužívanější.

2. Hardtop

Opak kabrioletu, tedy auto s pevnou plechovou střechou.

3. Classic car

Veterán. Staré, stylové auto, které se už nevyrábí. Angličané milují classic cars a je mezi nimi plno sběratelů, kteří za své miláčky platí i několikanásobně vyšší cenu než za nová auta.

4. Vintage car

Nejčastěji se jako vintage car označují veterány, které se vyráběly v meziválečném období, tedy asi mezi lety 1919 a 1930.

5. Veteran car

Aby se v angličtině autu mohlo říkat veteran car, musí jít o veterána vyrobeného před rokem 1919.

6. Banger

Vrak, rachotina. Staré auto, které je ve velmi špatném stavu. Slovo banger je homonymum, to znamená, že má v angličtině ještě další významy. V britské hovorové angličtině je banger také klobása nebo populární chytlavá rytmická písnička – česky bychom možná řekli hudební hit nebo šlágr.

7. Hotrod

Vytuněné auto. Obvykle staré americké auto z 20. až 50. let upravené tak, aby bylo co nejrychlejší. Označení hot-rodder se používá na bezohledného řídiče, piráta silnic.

8. Bimmer / beamer

Bavorák. Slangové označení pro značku BMW. Přičemž pokud jde o auto, píše se Bimmer (čte se bimə), pokud jde o motorku, píše se Beamer nebo Beemer a čte se v obou případech bi:mə.

9. Black cab

Taxík černé barvy, který jezdí například v Londýně. Také se mu říká Hackney carriage. Cab je zpravidla americké slovo, taxi anglické. Pro taxíky v Londýně se ale používá výraz black cab, ne black taxi.

10. Artic

Slangový výraz pro kamion. Je to zkratka od „articulated lorry“. Tedy náklaďák, který má tahač a návěs s kloubem.

Automobilové výrazy v britské a americké angličtině

Přidávám ještě několik slovíček z oboru automobilismu, která jsou jiná v britské a americké angličtině.

Lorry / Truck

Lorry je britské slovo pro náklaďák nebo kamion. Truck má stejný význam, ale používá se v americké angličtině.

Motor / engine

Toto je jasné, motor je prostě motor. V britské angličtině se používá motor a v americe říkají engine.

Motorway / highway

Obě slova znamenají dálnice. Motorway se používá v Anglii a Austrálii, highway v USA.

Petrol / gas

Benzín. Petrol v britské angličtině. Gas v americké. Podobně se označuje i benzínka. V petrol station můžete natankovat v Británii, při tankování v USA se dívejte po gas station.

Boot / trunk

Kufr auta. Boot je v britské angličtině. Trunk je v americké. Nedá mi to nezmínit se o car boot sale. To jsou v Anglii burzy, kdy lidé přijedou na k tomu určené místo a prodávají starší nepotřebné věci přímo z kufru svého auta.

Bonnet / hood

Kapota auta. V britské angličtině se setkáváme s výrazem bonnet, američané používají hood.

Jednou potřeboval kamarád, Angličan, něco napsat na počítači, tak jsem mu poskytl svůj notebook. Neuvědomil jsem si, jak složité pro něj bude psát na notebooku s českou klávesnicí. Po chvilce snažení souboj vzdal.

Jaký je rozdíl mezi českou a anglickou klávesnicí?

Rozložení kláves:

• QWERTY vs. QWERTZ: Anglická klávesnice používá rozložení QWERTY, zatímco česká klávesnice používá rozložení QWERTZ. To znamená, že některé klávesy, jako třeba Z a Y, jsou umístěny jinde.
• Diakritika: Česká klávesnice má klávesy pro diakritická znaménka (háček a čárka) a také pro písmena s diakritikou, která se v angličtině nepoužívají. Místo písmen s diakritikou má anglická klávesnice číslice.
• Speciální znaky: Některé speciální znaky, jako je zavináč (@) a euro (€), se na české a anglické klávesnici píšou jinak.

Fyzické vlastnosti:

• Velikost Enteru: Česká klávesnice má obvykle větší klávesu Enter, která je rozložena na dva řádky. Anglická klávesnice má klávesu Enter na jednom řádku a menší.

Na české klávesnici je také problém napsat znak libra: £. Článek o tom, jak psát některé specifické znaky, najdete například tady: Jak napsat na klávesnici zavináč, hashtag, hvězdičku nebo jiné znaky?

Jak nastavit ve Windows jazyk klávesnice?

Pokud chcete psát na české a anglické klávesnici a vzájemně je přepínat, budete potřebovat nejprve nainstalovat druhou klávesnici v systému. Ve Windows 11 si ji přidáte takto: Jděte do Nastavení > Čas a jazyk > Jazyk a oblast > Přidat jazyk a vyberte jazyk, který chcete nainstalovat. Po nainstalování klikněte na možnosti jazyka a v sekci přidat klávesnici si zvolte klávesnici, kterou chcete nainstalovat.

Přepínat mezi jednotlivými klávesnicemi můžete pak zkratkou levý ALT + Shift.

Jak přeložit „understatement“ do češtiny

Není těžké pochopit, co tohle slovíčko znamená – stačí si ho rozložit na součástky: under + statement. Horší je to s překladem: “Pod + tvrzení” moc smysl v češtině nedává, ale trochu blíž je “podhodnocení”, což jsem dokonce objevila v jednom online slovníku. Co mi poradily ty další?

Lingea nabízí “(příliš) slabé označení/slovo/vyjádření”. A často to stačí, ale ne vždycky. Velmi příjemně mě překvapily stránky wordreference.com, které kromě základního významu “zdrženlivé vyjádření” uvádí i ten přenesený: “zdrženlivost, umírněnost”. K tomu se ještě později dostanu.

Zadáte-li do Googlu “understatement meaning”, dozvíte se, že Understatement je, když se něco popíše tak, aby to vypadalo míň důležité nebo závažné než to doopravdy je, pochopitelně často s ironickým záměrem.

Proč to vlastně tady tak rozmazávám? Protože v Anglii Understatement není jenom slovo (v běžné řeči ho ani moc neuslyšíte). Tady je to životní postoj. A jeden z pilířů anglické kultury.

Understatement a anglická kultura

“The English have no soul; they have the understatement instead.” (George Mikes)

Understatement má totiž ještě další význam, který Wordreference.com podává jako “zdrženlivost, umírněnost”. To se může vztahovat na spoustu oblastí: styl oblékání, výzdoba domu, prostě cokoliv, kde se dá přestřelit. Angličan vždycky raději “podstřelí”.

Je lepší o sobě nevytrubovat (kolik mám peněz, jaké vzdělání, z jaké nóbl rodiny pocházím, co jsem v životě dokázal), protože to je nevychované a jenom bych ze sebe udělal blázna. A to je fakt, protože ostatní jsou na sebemenší známku vytahování se citliví asi jako pes na olomoucký tvarůžek.

Jak říká antropoložka Kate Foxová v knize Watching the English, není to tím, že by Angličané byli všeobecně skromnější než lidé z jiných zemí. Spíš je to o tom, jakou váhu u nich skromnost má. Prostě je to v jejich kultuře žádoucí vlastnost. Není proti pravidlům mít hodně peněz nebo vysoké vzdělání, ale dávat to na odiv, to se nedělá. Naproti tomu neokázalý, nepřezdobený Understatement sluší všem. 

A tak jestli se vám zdá, že v Anglii je typicky jídlo bez chuti, móda bez elegance a komunikace bez emocí, můžete si to otočit a říkat tomu understatement. Protože “asi máme na víc, ale přece se nebudeme předvádět”. 

Jak asi tušíte, tvůrci reklam a politici to v takovém prostředí vůbec nemají lehké.

Understatement a anglický humor

Understatement je forma ironie a pro ryze anglický způsob komunikace je charakteristická.

Podle Kate Foxové se to v běžné řeči projevuje například tak, že bolestivá a nevyléčitelná nemoc se popíše jako “tak trochu otrava”, hrozná a traumatizující událost jako “ne úplně příjemný zážitek“ a překrásná scenérie, která bere dech, jako “docela hezké”. Senzační a nepřekonaný výkon “není špatný”, neurvalý hulvát “by mohl být přátelštější”, v Antarktidě je “celkem chladno” a na Sahaře zase “na můj vkus trošičku horko”.

Že to paní Foxová trefila, jsem si uvědomila, když mi jedna moje kamarádka (Angličanka) psala, jak ji po dvou dnech, co byla z nemocnice doma, museli znova hospitalizovat, protože se v nemocnici nakazila covidem. Měla všechny důvody být naštvaná – a taky byla – ale komentovala to slovy: “I’m not pleased about it” („No nepotěšilo mě to“).

Z výše uvedeného také vyplývá, že velké procento anglického humoru je “understated”, tedy to, čemu říkáme suchý humor. Ne groteska k popukání, ale vtip nenápadný, řečený jakoby mimochodem. A oba, mluvčí i posluchač, u toho zpravidla zachovají kamennou tvář, maximálně se mírně uchechtnou, ale přitom se skvěle baví. Understatement, rozumíte?

Jaké anglické slovíčko nebo fráze leží v hlavě vám? Máte nějaký oblíbený překladatelský oříšek? Svěřte se nám v komentářích, třeba to bude dobrá inspirace pro další článek.

Občas se někde na internetu snažím vybrat ze seznamu zemi, kde bydlím. Když jsem bydlel v ČR, situace byla jednoduchá, našel jsem si v seznamu Č a vybral Česko (případně C a Czech Republic). Když bydlím v Anglii, je situace složitější. Nevím, jestli mám hledat pod E – England, U – (The) United Kingdom, B – Britain, G – Great Britain. Všude to mají jinak, a navíc je to obvykle – podle Murphyho zákona – ta poslední možnost, kterou hledám.

Jaký je ale vlastně rozdíl mezi Anglií, Velkou Británií a Spojeným královstvím? Pojďme se na to podívat a budeme postupovat od největšího k nejmenšímu.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Velká Británie

Anglie

Situace by byla ještě složitější, kdybychom vzali v úvahu rozdíly mezi geografickými a politickými hranicemi a kdybychom šli do historie například k Britskému impériu. Pro základní orientaci bude ale stačit toto rozdělení.

Poznámka na závěr: tady na webu Englishtea většinou říkáme „tady v Anglii“. Není to zjednodušování, nemyslíme tím celou Velkou Británii, ale opravdu jenom Anglii, kde žijeme a kde to známe. O Walesu a Skotsku toho víme, jak se říká, starou belu.

Proč je pití čaje v Anglii tak rozšířené?

Pití čaje je úzce spojené s anglickým životem. Čaj začala do Anglie dovážet v 17. století East India Company a brzy zachutnal anglickému králi Charlesi II. Spolu se svou manželkou hodně přispěl k rozšíření pití čaje mezi anglickými aristokraty. Cena čaje byla v té době natolik vysoká, že si ho mohli vychutnávat jen lidé z nejbohatších vrstev. Až později ceny čaje klesly a tento nápoj se dostal i mezi obyčejné lidi. Stal se tak oblíbeným, že ho zde mají lidé radši než kávu, kakao a další nápoje.

Jak pít v Anglii čaj

Nejoblíbenější značky čaje v Anglii jsou PG Tips, Yorkshire, Twinings a Tetley. Yorkshire je v Anglii nejrozšířenější a má nejvýraznější chuť. Nutno přiznat, že anglické pytlíkové černé čaje jsou opravdu vynikající. V Čechách se těžko shání čaj podobné kvality.

Pokud vám Angličan blíže nespecifikuje jaký čaj chce, bude pravděpodobně očekávat černý čaj z pytlíku s trochou mléka. Podle webu statista.com pijí Angličané čaj s mlékem v 75% případů. Důležitá je také příprava čaje. Nikdy nepodávejte Angličanům čaj, v kterém se ještě louhuje čajový pytlík. Pravděpodobně nepochodíte ani s čajem s citrónem. Viz článek 4 věci, které je lepší Angličanům neříkat.

Tea v angličtině

Come round for your tea. Když nás poprvé takto pěkně pozval kamarád v Anglii na čaj, nestačili jsme se divit, jak široce se dá slovo tea v Anglii použít. Nejednalo se o žádné posezení u šálku čaje, ale o plnohodnotnou večeři neboli dinner. Dinner, který se servíruje v 5pm (nebo mezi pátou a šestou odpoledne), je mimochodem v Anglii hlavní jídlo dne. Oběd (lunch) je často jen sendvič nebo něco malého k zakousnutí. Češi by lunch nazvali spíš svačinkou.

Pochopitelně je tu ještě afternoon tea, typický čajový dýchánek o čtvrté nebo o páté, kde se podává čaj, scones, okurkové sendviče a tak dál, prostě jak to známe z Oscara Wilda. Na afternoon tea si můžete v Anglii zajít do kavárny, ale doma si normální lidi radši dají dřív večeři.

Když by vás chtěl Angličan pozvat večer opravdu jen na čaj, řekl by pravděpodobně něco jako „Come for a cuppa“ neboli „Přijď na šálek čaje„.

Anglické idiomy se slovem tea

Spill the tea

Ve slangové angličtině může „tea“ znamenat pomluvu. Když na vás někdo vyleje čaj – „spill the tea“ zůstanete pravděpodobně suší, ale vaše pověst rozhodně utrpí. Spill the tea znamená slangově šířit o někom drby. Nebo když se vás někdo zeptá „what’s your tea?“ nebo „what’s the tea?“ nechce slyšet: „I’m enjoing my Earl Gray“, ale chce slyšet šťavnaté detaily o něčem nebo o někom.

It’s not my cup of tea

Podobné rčení máme i v češtině. Někdy říkáme „to není můj šálek kávy“ a myslíme tím něco, o čem toho moc nevíme nebo se o to nezajímáme. V angličtině mají jen místo kávy čaj.

Not for all the tea in China.

Doslova „ani za všechen čaj v Číně“ v češtině říkáme spíš „ani za nic na světě„. Příklad ve větě: „I’d never eat the octopus for all the tea in China.“ neboli „Chobotnici bych nesnědl za nic na světě„.

Storm in a Teacup

Doslovný překlad je zde „bouře v šálku čaje„. Nemluvíme tu ale o miniaturní anomálii počasí v kuchyni, ale o tom, že někdo něco zveličuje. V češtině bychom našli podobné rčení „dělat z komára velblouda„. Ve větě bychom tuto frázi mohli použít „This problem is nothing but a storm in a teacup“. Tato fráze znamená: Tenhle problém je přehnaný.

It’s a Tea Party

Tea party může znamenat doslova posezení u čaje, ale také to v přeneseném významu znamená, že je nějaký úkol lehký. Možná trochu známější je podobná fráze „piece of cake„, což doslova znamená „kus dortu„. Ve větě bychom mohli říct „This homework was pretty much a tea party.“ což bychom přeložili jako „Ten domácí úkol byl brnkačka„.

Další fráze ohledně čaje

Cuppa

Takto prosím Britové občas zkracují „cup of tea“, neboli šálek čaje.

Builder’s tea

Když se někdo zmíní o tom, že chce builder’s tea, má na mysli silný čaj s mlékem a s cukrem.

Put The Kettle On

Znamená postavit vodu na čaj (nebo i na kávu).

Níže najdete video s epizodou ze seriálu Anglophenie věnovanou přípravě čaje.

Co Angličanům neříkat ani v legraci

1. „Tohle že je zima? To u nás…“

Ne náhodou začíná Kate Foxová první část své studie/knihy („Conversation Codes”) kapitolkou o Počasí. Protože tím se prostě každý rozhovor začíná a různí autoři se předhánějí v teoriích, proč je vlastně počasí pro Angličany tak důležité. Kate Foxová má teorii, že není. Podle ní je pro Angličany spíš důležité Mít se o čem bavit. A tak na počasí vždycky přijde řeč, prostě proto, že je to zavedený a pohodlný způsob, jak navázat rozhovor. 

Což ovšem neznamená, že je Angličanům jejich počasí ukradené a že je jedno, co jim o něm řeknete. Vytahovat se s teplotami u nás doma („26 stupňů, to je přece krásné teplo, co byste dělali v pětatřiceti?”, „Jó, mínus dva, to je nepříjemné, ale v Česku jsme v zimě zvyklí i na mínus patnáct, představte si to”), jak jsem to dělávala ze začátku, není dobrý způsob, jak si získat sympatie. Sice tu mají celý rok v podstatě jaro nebo podzim, ale zato někdy se vystřídají všechna čtyři roční období v jeden den, a to už si zaslouží trochu té národní hrdosti, ne?

2. „Prosím vás, na co si stěžujete?“

Jeden z typicky anglických rituálů, které Kate Foxová v knize popisuje, je takzvaný „monday moan”. Zkuste v pondělí ráno přijít do práce a dřív nebo později od někoho uslyšíte vtipnou poznámku o tom, jak to takhle začátkem týdne všechno stojí za houby.

Což mě přivádí k mému dalšímu „kopanci”. Jednou v pondělí dopoledne jsem se sešla se skupinkou přátel a když došla řeč na povíkendovou mizérii, jemně jsem poukázala na komickou stránku věci: totiž že já jsem z nich jediná, kdo musí v pondělí brzo ráno vstávat do práce. Všichni ostatní už byli v důchodu. Přátelé to vzali sportovně (Angličané to ani jinak neumí), zasmáli se a s taktem sobě vlastním si „monday morning” tiše přidali na seznam slov, která přede mnou říkat nebudou. Od té doby vždycky, když jsem v pondělí dopoledne s nimi a v konverzaci nastane rozpačité ticho, připadám si jako barbar, který vzal dítěti oblíbenou hračku a před jeho očima ji rozdupal. 

3. „No, víte, ono je to tak…“

Vždycky jsem byla toho názoru, že jestli má někdo blízko k anglickému humoru, pak je to národ Járy Cimrmana. Ale buď jsem přecenila své schopnosti, nebo podcenila vliv, jaký na mě má východňárská kultura (která je v ironii asi tak na opačném konci spektra), zkrátka přistihla jsem se, že se snažím uvést na pravou míru něco, co nebylo myšleno vážně. Prostě jsem ten vtip totálně zničila a opravdu mi to bylo líto. Proč to někdy my cizinci neúmyslně děláme, se dozvíte v článku o anglickém humoru. (Článek už jsem napsala, ale má jeden zásadní nedostatek – není vůbec vtipný. Jakmile se mi podaří to napravit, přidám sem odkaz, nebojte.)

4. „Chcete do čaje citrón?“

„Co prosím?” Zkuste se Čecha, který nikdy neslyšel o anglickém způsobu pití čaje, zeptat, jestli si dá do čaje mléko, a bude z toho podobně perplex. Když jsme u toho čaje…názvosloví v češtině se od anglického taky liší. „Tea” je prostě klasický černý čaj, který standardně pijou snad všichni. Zmlsaní jedinci si poručí „Earl Grey”, ti, kdo mají rádi čaj extra silný, sáhnou po značce „Yorkshire” a někteří asi kupují i „green tea”, jinak by se tu v obchodech neprodával. Ale všechno ostatní (bylinkové a ovocné) už je „infusion”, nikoliv „tea”. Z čehož vyplývá, že zeptáte-li se Angličana, byť anglicky, jestli chce čaj jahodový nebo bylinkový, bude na vás jenom nechápavě zírat.

Víte o dalších podobných kulturních „špecích“? Podělte se v komentářích, budeme rádi.

A tak od Čechů a Slováků žijících v Gloucesteru (a zřejmě i jinde ve Spojeném království) můžete slyšet například tyto výrazy:

• mám appointment = jsem objednaný (u lékaře, v nemocnici, na úřadě apod.), mám schůzku (zpravidla oficiální, kterou nebývá radno rušit)
• můj landlord = člověk, který mi pronajímá dům nebo byt
• jsem busy = mám moc práce. Tady je zajímavý hlavně pravopis, protože v češtině přece píšeme to, co slyšíme, ne? V sms zprávě se tedy běžně můžete setkat s tvarem „bizi“
• zabookovat = tomu asi rozumíme, bookuje (případně bukuje) neboli objednává se například appointment
• džípí = záhadná zkratka GP znamená „general practitioner“, neboli praktický lékař. Já ovšem jméno svého lékaře neznám – jsem zaregistrovaná v „(medical) practice“ (něco jako česká poliklinika), kde je ordinací spousta a pacienta se ujme ta, která má zrovna čas. Takže když říkáme, že jdeme k GP, myslíme tím obvykle celou budovu, kde se nahlásíme na recepci (samozřejmě nejlépe se „zabukovaným apointmentem“) a počkáme, až si nás nějaký zdravotník vyzvedne

Co říkáte, nehodilo by se vám někdy, když nevíte, kde vám hlava stojí, abyste mohli prostě krátce říct „jsem busy“? Ačkoliv „mám toho moc“ nebo „nevím, co dřív“ není o tolik delší a zní taky dobře.

To samozřejmě neznamená, že angličtina má navrch, co se týče vyjadřovacích možností. Naopak existují české výrazy, které vystihnou určitou myšlenku se stručností, o jaké si Angličané můžou nechat zdát. Ale o tom zase někdy jindy…